Hildegard von Bingen (1098-1179) se narodila do urozené rodiny v německém Bermesheimu. Po výchově v klášteře Disibodenberg v Porýní poblíž Bingenu se rozhodla žít podle pravidel benediktýnského řádu. Jako abatyše kláštera praktikovala klášterní medicínu a stala se jednou z největších žen středověku.
Obdivuhodný je především její celostní náhled na člověka: psychika ovlivňuje všechny vnitřní orgány a tím i celé tělo. Zanechala po sobě úctyhodné spisy léčitelské, psychologické, přírodovědné i teologické. Nebyla jen bylinkářkou a lékařkou, ale i středověkou hudební skladatelkou, přírodovědkyní, mystičkou, popsala léčivou sílu drahých kamenů.
Ve vizích slyšela hudbu příp. chvalozpěvy andělů -> dílo „Ordo virtutum“ (tanec, pohyb a hudba jako léčivý prostředek a návrat k harmonii) Díla teologická i přírodovědná: např. Causae et Curae, Physica
-> z těchto děl vybrány nejdůležitější metody a léčivé prostředky, které byly přizpůsobeny moderní době v medicíně v souvislosti s vědeckými poznatky.
Dne 10. května 2012 ji papež Benedikt XVI prohlásil za svatou.
„To, co léčí, se skrývá v samotném člověku“.
“Rozumíš tak málo tomu, co je kolem tebe, protože nepoužíváš to, co je v tobě.“
„Duše je pro tělo to, co je míza pro strom a svou sílu rozvíjí obdobně, jako když strom roste“.